Proč čínská ekonomika rostla takovým tempem během posledních 30 let, a je-li její míra růstu udržitelná? Těmito 2 klíčovými otázkami se zabýval Zhiwu Chen na přednášce celoživotního vzdělávání pro investiční profesionály, která byla 22. listopadu 2011 organizována britskou CFA Society v Londýně.
Chen, jenž je profesorem na univerzitě Yale School of Management a expertem na čínskou ekonomiku, nabídl svůj pohled z historické perspektivy. Populárním vysvětlením, které se skrývá za nedávným růstem čínského HDP na osobu, je „obrovská a levná pracovní síla“. Avšak podle Chena toto vysvětlení není zcela dostačující. V roce 1830 totiž Čína tvořila okolo 40 % světové populace, zatímco v roce 1913 jednu třetinu; pokud by byla obrovská a levná pracovní síla důvodem skrytým za růstem čínského HDP, pak mělo HDP růst i v minulosti, jenže stagnovalo.
Růst čínského HDP na osobu za posledních 30 let se dá lépe vysvětlit změnami ve světě, které Číně umožnily ze své pracovní síly prosperovat – především z důvodu nižších transakčních nákladů díky technologickému rozvoji, a také neméně důležité změně v celosvětovém obchodním řádu.
V návaznosti na tento bod Chen zmínil, že centrum celosvětové výroby textilu se během 2 století přesunulo z Anglie do Spojených států, následně do Japonska a nakonec do Číny, což ilustruje, jak technologický rozvoj umožnil sektoru jedné země dohnat ostatní.
Zdůraznil, že East India Company, nadnárodní společnost minulosti, potřebovala vlastní velkou armádu vojáků, zatímco General Electric, nadnárodní společnost současnosti, potřebuje pouze menší armádu právníků, což též ilustruje změnu celosvětového obchodního řádu od „ozbrojených lodí k právním předpisům“.
To ale vznáší důležitou otázku: pokud byla Čína schopna růst rychlým tempem díky nižším transakčním nákladům v pozměněném světě, proč se to nepodařilo Indii a dalším zemím s velkou populací?
Chen si myslí, že odpověď na tuto otázku leží ve specifických charakteristikách čínské ekonomiky, především ve velkém podílu vlády na řízení ekonomiky a její schopnosti věci rychle implementovat.
Zdůraznil, že na rozdíl od mnoha dalších ekonomik v Číně je to vláda, která alokuje zdroje a přímo či nepřímo řídí velkou část národních aktiv a příjmů. Navíc čínská vláda není zatížena demokratickým nátlakem při nepopulárních rozhodnutích, jako je zvyšování daní. Podle Chena to Číně umožnilo se rychle industrializovat a rozvíjet se mnohem rychlejším tempem než ostatní.
Poté, co se podělil o své vysvětlení rychlé míry růstu čínského HDP, obrátil Chen pozornost k její udržitelnosti. Zpozoroval, že velký podíl vlády na ekonomice znamená, že čínský růst byl především tažen vládními investicemi spíše než spotřebou soukromého sektoru. Jelikož se mnoho přínosů plynoucích z růstu HDP státu vrací díky jeho velikosti, Chen si myslí, že růst v HDP má mnohem menší dopad na růst soukromé spotřeby než v ekonomikách, kde soukromý sektor hraje mnohem významnější roli.
Chen věří, že zatímco spoléhání se na státní investice v minulosti přineslo růst za cenu nižší soukromé spotřeby, to samé nemůže pokračovat v budoucnosti, protože fyzická infrastruktura v Číně již vykazuje známky přeinvestování. Domnívá se tedy, že tento investicemi poháněný růst v Číně vysvětluje rostoucí ceny nemovitostí, které byly nedávno pod palbou kritiky. Odkázal na James S. Chanose, amerického investora známého pro úspěšné prodeje na krátko, který popsal rostoucí ceny v čínském sektoru nemovitostí jako „Dubaj krát 1000 – nebo horší.“
Chen ale nesouhlasí s těmi, kteří věří, že Číně bezprostředně hrozí bankovní krize. Myslí si, že dokonce i když ceny nemovitostí prudce klesnou a banky skončí s velkými nesplacenými úvěry, tak čínská vláda má dostatek zdrojů na záchranu bankovního sektoru. Proto podle Chena v Číně neuvidíme bankovní nebo finanční krizi, dokud se neobjeví krize fiskální.
Na druhou stranu, i když neočekává krizi v krátkém období, považuje ji za nevyhnutelnou za zhruba 5 let. Myslí si, že taková krize by možná mohla býti i „zdravá“, jelikož by poskytla příležitost pro restrukturalizaci čínské ekonomiky, například pomocí privatizace a demokratizace.
Shrneme-li si některé jeho pohledy v číslech, Chen očekává 8,5% růst čínského HDP do roku 2016, v roce 2017 12% pokles a následný růst okolo 5,5 %. V roce 2050 by se nakonec měl vyrovnat americkému HDP.